První zkušenosti z života v Rusku (1. díl)

24. 02. 2015 14:49:55
V Rusku jsem podruhé; před půldruhým rokem jsem tu byl na dovolené v Petrohradě a v Novosibirsku, letos jsem již pátým měsícem v Novosibirsku na jazykovém kurzu, po kterém bych zde chtěl zůstat natrvalo. Chtěl bych se podělit o své první dojmy ze života v největší zemi světa, a doufám, že se mi podaří rozbít některé předsudky.

Odstěhovat se do Ruska byl již dlouho můj sen. Nesouhlasím s politikou USA a EU (a obecně nejsem fanoušek „západní civilizace“) a chtěl jsem odjet někam mimo vliv Západu. Kam? Měla by to být země s dostatečně vysokou životní úrovní, kde je možné se slušně uživit (z idejí se nenajíte), stejně tak s dostatečně vysokou úrovní svobody (politické i ekonomické). Také by to měla být země bezpečná – jak co se týče kriminality, tak i stability vlády (kde nehrozí žádný „majdan“). Nakonec bych se tu měl dobře integrovat – hledal jsem proto zemi, kde žijí lidé etnicky, kulturně a mentalitou blízcí. Rusko všechny tyto předpoklady splňuje, mimo to jsem fanouškem ruské kultury a líbí se mi role, kterou Rusko hrálo a hraje v mezinárodní politice. Důvody, proč nemám rád Západ a naopak podporuji Putina, by samozřejmě vydaly na celý článek. Nicméně v tomto příspěvku bych se chtěl politickým tématům vyhnout a co možná nejobjektivněji popsat všední realitu života na jižní Sibiři. Samozřejmě tu ještě nejsem tak dlouho a nemám stabilní práci, takže nemůžu vše dokonale popsat. Nicméně již mám za sebou určité zkušenosti a doufám, že podobným nadšencům, jako jsem já, poskytnu pár užitečných rad, a těm ostatním alespoň pomohu rozbít předsudky, které jsou – zejména v poslední době – velmi rozšířené.

Rovnou říkám, že Rusko rozhodně není pro každého. Pustit se sem na vlastní pěst není nijak levná záležitost (hlavně kvůli ceně letenek), stejně tak služby pro turisty nejsou ve městech zdaleka tak dostupné, jako v Evropě (nejspíš kvůli tomu, že do ruských měst mnoho turistů nejezdí, a když, tak se jedná o obyvatele jiných regionů Ruska). Bez znalosti ruštiny se tu nemáte šanci zorientovat – anglicky se domluvíte tak maximálně na letišti nebo v hotelu (což možná neplatí v centru Moskvy, ale tam jsem nebyl). Pokud si chcete jen naplánovat klidnou dovolenou, bez jakýchkoliv problémů, a vidět přírodní i historické památky, kterých je na území Ruska mnoho, rozhodně využijte služeb cestovní kanceláře – vyjde vás to levněji a hlavně bezstarostně (pokud se tedy nechystáte na Krym, který evropští byrokraté cestovkám zakázali – myslím si ale, že byste určitě našli nějakou ruskou kancelář, která poskytuje zájezdy například v angličtině). Pokud umíte rusky a máte o tuto zemi upřímný zájem (nebo máte prostě rádi dobrodružství), čtěte dál, a možná se dozvíte pár užitečných informací.

První seznámení s Ruskem

První, co při cestě do Ruska potřebujete, je vízum. Je několik typů víza: turistické, studijní, pracovní, byznys vízum (to ale platí pouze pro služební cesty, protože na území Ruska můžete pobývat maximálně polovinu doby, na kterou je vízum vydáno. Pokud máte tedy vízum na rok (maximální možná doba), můžete tu pobývat maximálně půl roku. Pokud se tedy chcete věnovat vlastnímu byznysu a být v Rusku dlouhodobě, musíte si zařídit alespoň formální vízum pracovní) a tranzitní vízum (pokud pouze projíždíte). Pro vyřízení víza bylo nedávno otevřeno Ruské vízové centrum. Zde si můžete vízum poměrně rychle a pohodlně vyřídit. Rozhodně nechoďte přímo na ambasádu – tam se setkáte tak maximálně s úřední šikanou (já jsem šel před rokem pro vízum na ambasádu – ještě v době, kdy vízové centrum neexistovalo – a ještě rád jsem si pak připlatil v turistické agentuře, aby veškerou byrokracii vyřídili za mě). Po příletu obdržíte ještě další dokument, a to migrační kartu. To je kus papíru, jehož smysl mi naprosto uniká, protože tam jsou jen základní údaje o vás, a datum příletu a odletu (tedy to, co už je stejně na vízu). Mně ji jednou vytiskli přímo z počítače, a jednou jsem si ji musel sám vyplnit (aniž by ovšem bylo možné kdekoliv sehnat propisku – ale takové věci jsou prostě v Rusku normální; nakonec jsem si ji půjčil od spolucestujících). Doporučuji nosit přímo v pasu, a hlavně neztratit, jinak máte problém. Až dorazíte na místo pobytu, je vaší povinností do týdne zaregistrovat své místo bydliště (to platí vždy, pokud se na daném místě zdržujete více než týden). Hotely a univerzity to dělají automaticky, pokud bydlíte u známých nebo pracujete a žijete v nájmu, musíte si registraci sami vyřídit na poště (s tím zatím zkušenosti nemám). Tím naštěstí byrokracie končí (pokud tedy nechcete žádat o povolení k pobytu, to je pochopitelně jiná věc).

Moje úplně první zkušenost je bohužel negativní. Když jsem přiletěl na petrohradské letiště, rozkoukával jsem se, přemýšlel jsem, jak se dostanu do hotelu – a v tom mě odchytil taxikář, který mi nabídl odvoz. Samozřejmě znám příběhy o pražských taxikářích, jenže vše se seběhlo velmi rychle a navíc jsem myslel, že patří k jednomu ze stánků, které nabízely odvoz za ceny poměrně férové. Nakonec jsem platil za odvoz do hotelu 4500 rublů (pro srovnání: zpáteční cesta mě stála 700). Poučení pro příště je samozřejmé – na nabídky nereagovat a dopravu si najít již dopředu (buď si zjistit spojení MHD, nebo si najít taxi přes internet). Petrohrad je moc krásné město, ale o památkách tu psát nebudu, o nich si můžete dost přečíst ve spoustě různých turistických průvodcích. Pokud vás zajímají fotografie, můžete se podívat na můj Facebook.

Po týdnu pobytu v Petrohradě jsem přiletěl do Novosibirska, kde jsem poznal obě stránky ruské duše – nezodpovědnost na jedné straně, a neuvěřitelnou pohostinnost na straně druhé. Když jsem přiletěl, měl jsem se setkat s Dimou, se kterým jsem se dříve seznámil na internetu, a který mě do Novosibirska pozval. Byli jsme domluveni, že mě na letišti vyzvedne, a pak budu bydlet u jeho bratra. Když jsem ovšem přiletěl, Dima nikde. Když jsem mu volal, rozespale povídal, že musí do práce, a ať zavolám jeho bratru, Sašovi, což jsem tedy udělal. Saša přijel asi po hodině, a povídal, že mu o mě Dima skoro nic neřekl, pouze se asi před měsícem zmínil, ale neřekl, kdy přiletím, ani na jak dlouho. Nicméně i tak mě nechal u sebe bydlet, seznámil mě se svými přáteli a ukázal mi město. Za celou dobu jsem téměř nic neutratil, protože ostatní pokaždé platili za mě (i když jsem samozřejmě říkal, ať to nedělají). A ke konci pobytu mi Saša dokonce zaplatil hotel, protože měl práci a nemohl mě u sebe nechat. Město se mi natolik zalíbilo, že jsem se rozhodl za rok přijet na delší dobu, s cílem najít si tu stálou práci.

Jak je to s dlouhodobým pobytem?

Jak už jsem psal, možností zůstat v Rusku dlouhodobě není mnoho. Pokud si nedohodnete práci už z ČR (což je, pokud nemáte kontakty, v podstatě nemožné), zbývá vám studijní vízum. Studium je ovšem pro cizince vždy placené (kromě výměnných pobytů, ty jsou ale možné pouze pokud jste již studentem české vysoké školy, která má s ruskou školou smlouvu). Já jsem se rozhodl pro samostatný jazykový kurz, abych neměl příliš práce se studiem, a mohl se plně věnovat práci nebo podnikání. Škola se nachází v Akademgorodku – to je akademické městečko plné různých vědeckých institucí; sice je to jedna ze čtvrtí Novosibirska, ovšem do centra je to nějakých 30 kilometrů. Pro ubytování jsem zvolil kolej, kde je jedno celé patro vyhrazeno pro cizince (což je škoda, protože se hůře seznamuje s místními). Mezi cizinci tu studují především Asiaté (hlavně Korejci, Číňané a Japonci), ze Západu je tu několik Francouzů, Italů, a dokonce jeden Jihoafričan. Jak bylo řečeno, je to znatelně méně než v minulých letech, navíc tu prý měli vždy alespoň jednoho studenta z USA nebo Británie, letos není ani jeden. Geopolitická situace je tu tedy znát.

Jak se tu tedy cizincům žije? Jak jsem již psal, bez znalosti ruštiny tu mnoho nepořídíte. Úroveň znalostí jazyků mezi lidmi nad 40 let je minimální. Mladí lidé jsou na tom o poznání lépe, ovšem na rozdíl od evropských zemí zdaleka ne každý umí anglicky. Většina mladých se nějaký cizí jazyk učí, ale jaký, to je různé – spousta lidí tu například umí německy nebo francouzsky, ale anglicky ani slovo. Tady v Akademgorodku byste si s angličtinou ještě možná nějak poradili, protože tady jsou – na rozdíl od města samotného – na cizince zvyklí (ale i tak zapomeňte na to, že by vám rozuměla například pokladní v supermarketu nebo řidič autobusu). Na druhou stranu, lidé tu mají cizince rádi, takže se nemusíte ničeho bát – tedy pokud jste Evropan. V Rusku je mnoho imigrantů z kavkazských a středoasijských republik, a vztah Rusů k nim je dost často negativní. Nicméně k cizincům se Západu se tu chovají velmi vřele – zvlášť pokud jsou to Slované. Když jsem řekl, že jsem Čech, lidé z toho byli většinou nadšení – a je až neuvěřitelné, kolik lidí tu navštívilo Prahu, a kolik jich tvrdí, že má české předky (byť se většinou jedná o praprarodiče). Jinak pokud si poradíte s ruštinou, tak se nemusíte ničeho obávat. Život se tu – navzdory různým předsudkům – od Evropy nijak zvlášť neliší (zejména co se týče bezpečnosti). Rozdíly tu ale samozřejmě jsou, tak bych je chtěl trochu podrobněji rozebrat.

Poznámka: vzhledem ke změnám kurzu budu veškeré ceny uvádět v rublech. Ještě před půl rokem dosahoval kurz necelých 60 Kč/100 rublů, nyní je to nějakých 39 Kč (ovšem ceny se od té doby výrazně nezměnily, pokud nepočítám západní výrobky). Pokud tedy chcete ceny porovnat, nejlepší asi bude počítat cenu v korunách jako polovinu ceny v rublech.

Doprava a infrastruktura

Novosibirsk sice není o mnoho větší než Praha, ale je daleko víc „roztahaný“. Akademgorodku se to týká především. Tady je sice mnoho přírody, což se ovšem negativně podepisuje na vzdálenostech. Mezi budovami je plno prázdného místa, které často vyplňují parky a lesíky. Chodníky nejsou zdaleka všude, za to je tu velmi rozsáhlá síť lesních pěšin, od širokých, kde by mnohdy projelo i auto (některé mají dokonce jména), po patnácticentimetrové. Zajímavé je, že je zřejmě nikdo neprohrnuje, ale lidé je využívají tak často, že je bezpečně poznáte. Je to krásná ilustrace ruské mentality – nepořádnosti a praktičnosti (proč se zatěžovat s nějakými chodníky, když po pěšinách se chodit dá? Až nebudu moct projít, tak to začnu řešit). Invalidé to tu ale asi mají velmi těžké.

Co se týče dostupnosti služeb, ta je tu o poznání horší než v Praze (mluvím především o Akademgorodku, ale platí to i o městě samotném). Obchodů, restaurací, klubů, a všech ostatních služeb typu kadeřnictví, atd., je tu méně, a jsou tak nějak dál od sebe. Navíc spousta z nich jsou „schované“, a překvapilo mě, že většina firem tu nemá internetové stránky – na internetu najdete maximálně profil na sociální síti VKontakte (ruská obdoba Facebooku), nebo jen telefon (to platí překvapivě i pro takové firmy, jako jsou třeba jazykové školy). Na otázku, proč tomu tak je, se mi dostalo prosté odpovědi: živnostníci tu mají svou stálou klientelu, takže nějakou reklamu neřeší, navíc spousta lidí (samozřejmě kromě mladých) tu neumí používat internet, starší živnostníci tedy třeba ani nevědí, že by si mohli na internetu udělat reklamu. Ovšem hodnotím pouze dostupnost služeb, kvalita se od té české v průměru nijak neliší.

Díky značným vzdálenostem to tu bez auta není úplně pohodlné. Hromadná doprava tu ani zdaleka nedosahuje takové kvality jako v Praze (za to je levná). Noční linky tu nejsou (metro zavírá o půlnoci, ostatní spoje končí mezi devátou a jedenáctou hodinou), nicméně taxi tu není drahé – po Akademgorodku vás přepraví za 100 rublů, do/z města za 500.

Metro – má 2 linky. Co je zajímavé, přestupní stanice se na každé lince jmenuje jinak (tak je to ale po celém Rusku). Vzdálenosti mezi stanicemi jsou dvoj- až trojnásobné oproti Praze. Intervaly jsou podle mě řešeny lépe. Metro bývá vždy plné, ale málokdy přeplněné, a v pozdních hodinách nemusíte na spoj čekat tak dlouho. Žeton stojí 18 rublů, s ním můžete projít turniketem a jet kam chcete, revizoři tu nejsou.

Autobusy, trolejbusy a tramvaje – zde se systém příliš neliší od ČR. Jezdí po předepsaných trasách a v předepsaný čas (pokud nejsou zácpy). V autobusech je většinou průvodčí, někdy si ale lístek musíte koupit u řidiče sami. Stojí 15-17 rublů.

Maršrutka – typický ruský druh MHD, který se jinde zřejmě nevyskytuje. Je to minibus s přibližně 15 místy k sezení (stát se v něm z bezpečnostních důvodů oficiálně nesmí, na což se tu ale zvysoka kašle). Jedná se o jakýsi mix veřejné a soukromé dopravy (co vím, tak řidič odevzdává předepsanou denní sumu majiteli, a zbytek tržby si nechává pro sebe, proto tu na nějaký lístek nebo účet zapomeňte – a stát na daně samozřejmě také). Jezdí v nepravidelných intervalech (nejdřív prostě přijede na počáteční zastávku a čeká; až se dostatečně zaplní, odjede), po předepsaných trasách, ovšem zastavuje pouze na požádání. To je na jednu stranu praktické – maršrutka je rychlejší než autobus, protože minibus jede rychleji, a hlavně nemusí zastavovat všude, což jízdu značně zrychlí. Ovšem na druhou stranu, zastávky nehlásí, takže se buď musíte průběžně ptát, nebo znát cestu (což vám ale často, kvůli špinavým nebo zamrzlým oknům, stejně nepomůže. Mě se osvědčilo sledovat cestu na mapě s GPS). Pokud stojíte na zastávce, je lepší mávnout (pokud si tedy maršrutky včas všimnete a přes špinavé okno přečtete její číslo). Pokud řidič vidí stojící lidi, někdy zastaví, a někdy ne, v závislosti na zaplnění maršrutky a náladě řidiče. V Petrohradě je dokonce možné mávnout na maršrutku kdekoliv při cestě, stejně tak vám na požádání zastaví kdekoliv, i mimo zastávku. V Novosibirsku jsem to ještě neviděl, ale asi je to možné také. Jízda stojí 20-23 rublů, mezi Akademgorodkem a městem potom 40. Mimochodem, řidiči maršrutek mají zvláštní schopnost: dokážou jednou rukou držet volant, druhou řadicí páku, třetí rukou vracet drobné, a ti největší borci dokáží čtvrtou rukou i telefonovat. Považoval jsem to za dobrý vtip, když jsem se ale skutečně setkal s tím, že mi řidič během jízdy dokázal vrátit peníze, aniž by přerušil hovor, smích mě přešel. Často s úsměvem vzpomínám na české autobusáky, kteří nikdy neopustí zastávku, než prodají lístky. Tady by se to považovalo za ztrátu času – prostě nejdřív všichni nastoupí, a platba se řeší až za jízdy.

Elektrická dráha – na rozdíl od ČR je v Rusku striktně oddělen systém příměstských a dálkových vlaků. Okolí velkých měst obsluhuje síť příměstských vlaků. Lístek v okolí Novosibirska stojí 24-48 rublů. Výhoda je, že jezdí vždy na čas (maršrutka se z Akademgorodku do města dostane za 40 minut až 2 hodiny, v závislosti na zácpách). Nevýhoda je, že jezdí poměrně zřídka – interval je okolo hodiny. Navíc v Akademgorodku je stanice trochu mimo, a musíte jít přes les.

Vlak – hustota zalidnění na Sibiři je velmi malá. Průmyslová města jsou velká, v nejbližším okolí jsou městečka, ale samy jsou od sebe vzdáleny stovky kilometrů, přičemž mezi nimi není nic, kromě přírody. Železnice, jejíž páteř tvoří Transsibiřská magistrála (táhnoucí se z Petrohradu až do Vladivostoku, což je několikanásobně víc než průměr Evropy), je asi jedinou rozumnou alternativou letecké dopravy. Ve vlacích jsou různé třídy, přičemž všechny vagony jsou koncipovány jako spací. V té nejlevnější variantě nemáte kromě postele téměř žádný prostor, ale pro přepravu to stačí. Co je zajímavé, při cestování vlakem musíte kromě lístku vždy předložit pas. Co bych dělal, pokud bych pas například ztratil, si nedokážu představit – nejbližší konzulát je v Jekatěrinburgu, což je 22 hodiny cesty vlakem, do kterého mě ale bez pasu stejně nepustí.

Ještě pár poznámek k hromadné dopravě. Opět se tu ukazuje ruská mentalita. Není tu systém značení jako v Praze, kde podle čísla jasně rozeznáte tramvaj od autobusu. Z jedné zastávky například odjíždí maršrutka č. 52, autobus číslo 52, a autobus č. 52k – každý jiným směrem. Některé maršrutky tu mají dvojí označení – například oficiální označení linky je 1235, ovšem všichni ji znají jako 35, a na vozidle obvykle bývá také napsáno jen těch 35. Proč, nedokážu pochopit. Podobně, maršrutky si jezdí, jak chtějí, metro tu sice jezdí v pravidelných intervalech, ale na nějaký jízdní řád rovnou zapomeňte. Autobusy tu sice jezdí podle jízdního řádu (pokud nejsou zácpy), ale označení na zastávkách je tak chaotické, že se v něm stejně nevyznáte (pomůže aplikace pro smartphony). Můžete si pořídit transportní kartu (jakási obdoba pražské Opencard). Platí pro všechny druhy MHD, kromě maršrutek a příměstských vlaků (i když na kartě je napsáno, že v nich platí, ale „oni nám tu ještě nezavedli terminály, takže si stejně musíte koupit lístek“). Nejedná se ovšem o klasickou permanentku; funguje to tak, že na kartu vložíte nějaké peníze, a při jízdě prostě platíte kartou namísto hotovosti. Na metro pak máte slevu celý jeden rubl, na autobus žádnou (ovšem já jsem si kartu stejně pořídil, protože je to prostě pohodlnější než kupovat lístky za hotové).

Ceny

Ceny zboží a služeb se od těch českých nijak výrazně neliší. Jídlo v supermarketu tu stojí podobně. Za večeři v restauraci dáte okolo 500 rublů, za polední menu včetně polévky, hlavního jídla a nápoje, potom 150-300 rublů. Výrazně dražší je tu pivo – průměrná cena velkého piva v restauraci je okolo 200 rublů (v těch nejlevnějších jídelnách ho pořídíte za 80), lahev vás potom přijde na 40-60, přičemž chuť se s tím českým naprosto nedá srovnávat (máte tu různé padělky – od piva s názvem „České“ (ovšem napsané rusky), přes české značky jako je Velkopopovický Kozel, které ale mají s originálním pivem společnou jen tu značku, až po originální produkty typu Česká selka nebo Český džbánek, které sice mají etiketu psanou česky (někdy s pravopisnými chybami), ale takové značky v ČR neexistují). Pokud si chcete koupit originální dovezené pivo, tak můžete – lahev v supermarketu vás vyjde na nějakých 180 rublů. Levnější jsou tu naopak cigarety (krabička vás vyjde okolo 60-70 rublů) a benzín (litr je za 30-35 rublů). Co se týče energií a plynu, ty tu budou asi také levnější, ale vzhledem k tomu, že bydlím na koleji, a v Čechách jsem tyto položky prostě vždycky platil spolu s nájmem a dále neřešil, opravdu nemůžu srovnat. Kamarád, který má vlastní byt, povídal, že za veškeré služby (voda, elektřina, odpadky,...) platí okolo 6000 rublů. Pronájem dvoupokojového bytu v Novosibirsku se na internetu pohybuje mezi 10 (na ubytovně) až 40 tisíci rublů (v závislosti na mnoha věcech, podobně jako v ČR).

Co se týče pádu rublu, tak já jsem od začátku pobytu žádné změny cen nezaznamenal. Dovážené zboží jako je elektronika pochopitelně zdražilo (ovšem v této oblasti jsem ceny nějak nesledoval). Co se týče služeb, tak ty na kurzu nezávisí, a zboží denní spotřeby jako jsou potraviny, se buď vyrábí přímo v Rusku, nebo se importuje z postsovětských republik, jejichž ekonomika je ale na té ruské v podstatě závislá, takže tam také k výraznému zdražení nedošlo (i když si údajně někteří lidé stěžují na růst cen jídla, ovšem jestli nějaký nastal, tak nebyl natolik výrazný, abych to zaznamenal). Uvedu příklad cen zboží v supermarketech, které jsem zatím nasbíral:

100% džus (1 l): 80 - 90 rublů
Houska: 6 rublů
Hroznové víno (kg): 84 rublů
Hrušky (kg): 130 - 190 rublů
Jablka (kg): 100 - 130 rublů
Jogurt: 20 - 30 rublů
Máslo: 45 rublů
Párky (kg): 270 - 480 rublů
Rajčata (kg): 130 - 140 rublů
Uzené maso (kg): 500 - 600 rublů
Bonbony: 20 - 60 rublů
Med (1 kg): 400 rublů
Čokoládová tyčinka: 12 - 33 rublů
Balení chipsů: 40 rublů
Instantní těstoviny: 30 - 60 rublů
Káva (95 g): 136 rublů
Kečup (300 g): 30 rublů
Jídlo v konzervě: 60 - 100 rublů
Mražené jídlo: 170 rublů
Omáčka na špagety: 100 rublů
Pistácie (100 g): 115 rublů
Lahůdkový salát (kg): 221 rublů
Smetana (200 g): 25 - 35 rublů
Zmrzlina: 20 - 40 rublů
Becherovka: 671 rublů
Vodka: 300 - 600 rublů
Čistič na nádobí (0,5 l): 40 rublů
Zubní pasta: 71 rublů

Článek je již dost dlouhý, takže tady prozatím skončím. V příštím díle bych rád rozebral ruskou mentalitu a nejčastější stereotypy, které mezi Evropany panují.

Nominace na Blogera roku

Autor: Lukáš Kubalík | úterý 24.2.2015 14:49 | karma článku: 40.34 | přečteno: 11388x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Aneta Toboříková

Zbývající cesta do Cusca (Dobrodružství na motorce) (12-13)

O latino-americké kultuře, o tom, jak se vyhýbají konfliktu za každou cenu, o tom, jak Vám vždycky zapomenou říct nějaký důležitý detail a o setkání s Alanem.

25.3.2019 v 14:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 80 | Diskuse

Josef Hnidzik

Všude dobře, v Londýně doma!

Po prosincovém losu kvalifikace na evropský šampionát mnoho fanoušků zajásalo. Fandit nároďáku v londýnském Wembley? To si prostě nemohu nechat ujít!

25.3.2019 v 12:30 | Karma článku: 12.18 | Přečteno: 447 | Diskuse

Ondřej Havelka

Sexuální kulty a rituální obětování lidí

Pokračování série Starý zákon pohledem cestovatele: Svůdné sexuální kulty a rituální obětování lidí

24.3.2019 v 10:10 | Karma článku: 8.60 | Přečteno: 218 | Diskuse

Milan Zajic

Romantický senior v akci

Původně jsem měl mít sanitární den, ale vzhledem k tomu, že můj byt je velký asi jako koupelna v luxusním hotelu, tak úklid se přesune na nějaký jiný den a mohu vyrazit na výlet.

23.3.2019 v 19:06 | Karma článku: 15.89 | Přečteno: 391 | Diskuse

Aneta Toboříková

Ne vždy se věci vyvinou, jak se na první pohled zdá (Dobrodružství na motorce) (11)

O tom, jak jsem vymýšlela všechno možné, abych pokračovala v cestě sama a nakonec jsem byla z hloubi duše vděčná za to, že se mi to nepovedlo. O jednom z mých nejoblíbenějších dní.

23.3.2019 v 14:06 | Karma článku: 9.77 | Přečteno: 183 | Diskuse
Počet článků 7 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3971

Rodilý Pražák, v současné době žijící na jihu Sibiře, ve třetím největším ruském městě - Novosibirsku. Libertarián, konzervativec a panslavista, tedy zastánce jednoty a bratrství mezi Slovanskými národy

Najdete na iDNES.cz