První zkušenosti z života v Rusku (2. díl)

14. 04. 2015 20:36:02
Chtěl bych navázat na svůj minulý příspěvek a popsat své zkušenosti, které mám po zhruba půlroce života na jižní Sibiři. Doufám, že bude můj příspěvek zajímavý, a že se mi podaří alespoň zhruba nastínit, jak se žije v místě, kam se asi většina Čechů nikdy nepodívá.

Ruská mentalita

Toto je obsáhlé téma, které bylo jistě již mnohokrát v různých studiích rozebráno. Rusové jsou Slované, proto jsou nám etnicky i kulturně dostatečně blízcí. Na druhou stranu, ruská civilizace stojí na základech pravoslavné církve (na rozdíl od katolické Evropy), a Rusko je navíc mnohonárodnostní zemí, kde žije obrovské množství neslovanských národů, mentalita se od té české tedy pochopitelně liší. Novosibirsk je převážně slovanské město, ale žije zde velké množství národnostních menšin (ať už lidí z jiných regionů Ruska, nebo přistěhovalců z postsovětských republik, případně různých míšenců). Diskuze o tom, kdo je „skutečný Rus“, je zde celospolečenským tématem. Mimochodem, většina obyvatel Sibiře nejsou etničtí Rusové (i když dnes už se samozřejmě dají za Rusy označit) – když byla Sibiř osidlována, většinou šlo o národy východní Evropy – Bělorusové, Ukrajinci, Poláci, Bulhaři, a další (najdete tu i potomky Čechů a Slováků). Rusko vždy bylo, díky své poloze, pod kulturním vlivem Západu i Východu. Je tedy jakýmsi mostem mezi individualistickou západní kulturou, a kolektivistickou kulturou východní. Jaké jsou tedy základní rysy ruské povahy?

Rusové se málokdy usmívají – pokud máte rádi „americký úsměv“, stěžujete si na to, jako jsou Češi věčně otrávení, a sníte o „lépe naladěném“ Západu, pak se do Ruska radši nechystejte. Alespoň tady na Sibiři jsou lidé věčně zamračení. Je to dáno především kulturou a tradicemi. Usmát se na neznámého člověka na veřejných místech se tu nepovažuje za slušné, naopak – lidé tak mohou nabýt dojmu, že se jim vysmíváte. Usmívat se práci je považováno za neprofesionální – proto se na vás prodavačka v obchodě vždy bude tvářit stroze. Co se týče obsluhy v restauracích, tam to neplatí vždy („čím víc se budeš usmívat, tím větší spropitné“, jak jsem se dozvěděl od jedné bývalé servírky), většinou se k vám však budou chovat slušně, profesionálně, ale s kamennou tváří. To ovšem není nic negativního, já to spíš považuji za znak upřímnosti. Lidé tu prostě neumí předstírat dobrou náladu, pokud ji nemají, pokud se na vás ale místní člověk usměje, znamená to, že je rád, že vás vidí.

Slušnost schází, dobré srdce ne – co se týče formální slušnosti, ta tu na moc vysoké úrovni není. Často se tu setkávám s tím, že lidé přijdou například do restaurace, a nepozdraví. Prodavačky v supermarketech sice většinou pozdraví (i když často se prostě jen zeptají „chcete igelitku?“), ale odpoví jim tak 10% zákazníků. Podržet někomu dveře nebo pustit starší lidi sednout tu také není zvykem. Výrazy typu „můžete, prosím“, nebo „mohl byste“ tu uslyšíte zřídka, místo toho se tu používá rozkazovací způsob – lidé tedy většinou poprosí, ale například na řidiče často prostě jen křiknou „zastavte na té a té zastávce“. O to více jsou vám ovšem ochotni pomoct, pokud to potřebujete. Zorientovat se bez mapy tu bývá většinou těžké, a pokud se zeptáte na cestu, nikdo vás neodbyde, pokud neví, vytáhne telefon a najde vám cestu na mapě. Pokud se zeptáte někoho s autem, může se vám dokonce stát, že vám nabídne odvoz (mě se to tedy nestalo, ale vím to z vyprávění jiných cizinců). Stalo se mi, že se se mnou na jednom mítinku dala do řeči postarší žena. Když si všimla, že mi chybí knoflík na kabátě, hned se nabídla, že mi ho přišije. Ač jsem odmítal, nedala se odbýt, a druhý den přijela za mnou na kolej – kvůli tomu, aby (samozřejmě zcela bezplatně) spravila oděv někomu, koho viděla poprvé (a zřejmě také naposled) v životě, a s kým prohodila maximálně pár vět. Kdesi jsem slyšel pořekadlo: „Rusové o pomoci nemluví – oni pomáhají“. Asi to bude tím, že tu lidé ještě relativně nedávno žili v poměrně drsných podmínkách, proto tu formality a zdvořilosti často považují za ztrátu času, ale pokud někdo něco potřebuje, jsou vždy ochotni pomoct nebo poradit.

Pohostinnost – jak už jsem psal, lidé tu mají cizince rádi. Ovšem ruská pohostinnost se netýká zdaleka jen cizinců. Pravidlo „host do domu – bůh do domu“ tu bezesporu platí. Rusové rádi chodí na návštěvy, a rádi také návštěvy přijímají. S hosty se dělí o všechno, co mají, častá situace je, že host už je přecpaný, a hostitel ho přesvědčuje, aby se neostýchal a jedl. Pokud se chcete podívat do jiného města, stačí se o tom zmínit někomu z vašich známých (i kdyby to byl někdo, koho jste před pár hodinami potkali v baru), a ten, pokud má v tom městě také známé, vám u nich zařídí nocleh (samozřejmě bezplatný, a to včetně stravy). Také se mi například stalo, že jsem se dal v baru do řeči s jedním člověkem, a když jsme odcházeli, nabídl mi, abych u něj přenocoval (i když jsem bydlel pár bloků od baru). V Čechách bych takovou nabídku asi odmítl, protože bych se bál postranních úmyslů, tady jsem už byl ale zvyklý na místní charakter, takže jsem to považoval za bezpečné (a také to tak bylo). Mimochodem, také jsem si všiml toho, že pokud kouříte, lidé vás daleko častěji než v ČR prosí o cigaretu. Na druhou stranu, pokud přijdete třeba v baru do kuřárny a požádáte někoho, málokdy vás odmítnou (možná je to dáno i nižší cenou cigaret, ale z větší části určitě mentalitou).

Vztah k zákonům a předpisům – Rusové nemají rádi pravidla, a všechno se snaží řešit tak nějak neoficiálně, lidsky. A to zdaleka neplatí jen pro běžné občany, tento pohled je prostoupen celou společností. V tom je na jednu stranu potíž, protože to si každý vykládá podle svého, a na vymahatelnost práva se nemůžete spolehnout tak, jako v Evropě. Najde se tu dost lidí, kteří zneužívají svého postavení, a to zejména na takových pozicích, jako jsou vrátní nebo ochranka (ovšem s policejní šikanou jsem se nesetkal – asi to bude tím, že kdo má skutečnou moc, nepotřebuje si to dokazovat). Podobně, pokud potřebujete například nějaké povolení od úřadu, můžete splnit veškeré zákonné podmínky, ale bez úplatku jej stejně nedostanete. Na druhou stranu, pokud úplatek dáte, povolení dostanete, zatímco v Evropě sice uplácet nemusíte, ale veškerá byrokracie a normy vás kolikrát stojí ještě víc. Abych ilustroval vztah k předpisům, dám příklad: v Rusku byl nedávno schválen poměrně tvrdý protikuřácký zákon, nesmí se kouřit v restauracích ani klubech, 15 metrů od zastávek a 300 metrů od škol a podobných institucí. Lidé tu běžně kouří hned vedle zastávek, stejně tak přímo u vchodu od univerzity, v open-space kancelářích nebo na kolejích na balkonech, kde je kouření výslovně zakázáno. Kdyby policie chtěla, mohla by samozřejmě vybrat pokuty, ovšem i ona sama si je vědoma nesmyslnosti takového zákona, takže to nikdo neřeší. Podobně je to s dopravou – zdaleka ne všichni dodržují rychlostní limity, ovšem jen pokud vědí, že jezdí bezpečně. Po nějakém tom pivu tu za volant klidně sednou – ovšem jen pokud jsou schopni bezpečně odřídit. Abych to shrnul – selský rozum a ústní dohoda tu znamenají víc, než zákony a předpisy. Sice tu tedy nemáte takové jistoty, ale zas nemusíte tolik řešit různé výmysly politiků.

Patriotismus – vztah Rusů ke své vlasti je zvláštní. Na jednu stranu, Rusové si rádi na všechno stěžují a nadávají. Často tu slýchám, co všechno tu nefunguje, co by mělo být jinak, co „by se v jiné zemi nestalo“, co zase ti politici udělali špatně, a podobně (myslím, že v tomto bychom jako národy mohli soupeřit). Když si na něco postěžuji, nebo mě něco udiví, většinou slýchám: „jsi v Rusku, tady je možné všechno“. Někteří dokonce říkají, že by chtěli emigrovat, ovšem vždycky je to jen v rovině zbožného přání, ještě jsem tu nenarazil na nikoho, kdo by o emigraci skutečně reálně uvažoval. Na druhou stranu, pokud jde do tuhého, jsou schopni se za svoji zemi postavit (mám na mysli například současnou napjatou geopolitickou situaci, ve které je podle drtivé většiny obyvatel hlavním viníkem Západ). Lidí, kteří by se dali označit za patrioty, tu je sice menšina, nicméně ne zrovna malá nebo nevýrazná. Ruská symbolika je vidět na každém kroku. Často tu potkávám lidi s oblečením nebo doplňky s ruskými vlajkami a znaky. Trička, bundy, čepice, kabelky, dokonce i boty – vše můžete vidět s ruskou symbolikou (je tedy pravda, že spousta lidí to prostě moc neřeší, dokonce jsem tu už viděl i tričko s vlajkou americkou. Ovšem i tak si myslím, že to přece jen cosi svědčí o vztahu k vlasti – ruku na srdce, kdo ze čtenářů nosí oblečení s českými národními symboly? Já jsem si takové nikdy nekoupil – a teď se za to trochu stydím). Vlajky tu také vlají na každém kroku. Někdy se to nevyvede – viděl jsem tu bagristu, který si vlajku pověsil zvenčí na bagr, a umíte si asi představit, jak po celodenní práci vypadala. Natřít vrata od jakéhosi skladu v barvách ruské trikolory také nepovažuji za zrovna šťastný projev patriotismu. Nicméně snaha se cení. Řekl bych, že Rusové sice na svou zemi často nadávají a na všechno si stěžují, ale ve skutečnosti ji mají rádi a jsou na ni velmi hrdí. Myslím, že bychom si z nich v tomto ohledu měli vzít příklad.

Ještě bych chtěl zmínit jednu maličkost, která mě nepřestává udivovat. Rusové si daleko častěji podávají ruce – ovšem pouze muži. Pokud muž přijde do kolektivu, většinou se přivítá tak, že všem přítomným mužům podá ruku. To samé, pokud se loučí. Ženy (a muži s ženami) si podávají ruce, pouze pokud se vidí poprvé (a to ještě ne vždy). Proč tomu tak je, nevím, je to prostě takový zvyk.

Lenin je věčný

Komunistická minulost je tu všude patrná. Na rozdíl od Československa, kde byly všechny ulice přejmenovány, památníky strženy, a vše, co jakkoliv souviselo s minulým režimem, začalo být stigmatizováno, se Rusové za svoji minulost nestydí. Městům byla navrácena jejich původní jména (Leningrad se stal opět Petrohradem), tedy až na výjimky (například Novosibirsk se za cara jmenoval Novonikolajevsk, ovšem nový název nebyl nijak závadný a lidé už si na něj zvykli). Ovšem tady veškeré úpravy končí; města se tedy hemží názvy, jako je Komunistická ulice, Marxovo náměstí, Prospekt budovatelů, Sovětská čtvrť, a podobně. Největší náměstí asi každého města zdobí obří socha Lenina. Na mnohých budovách uvidíte sovětské erby.

Znamená to ovšem (jak tvrdí někteří zlí jazykové), že v Rusku stále ještě vládnou komunisté? Rozhodně tomu tak není. Je sice pravda, že komunistická strana je nejsilnější opoziční stranou, která v minulých volbách získala 20% hlasů (v ČR to bylo 15%), struktura jejích voličů je ovšem velmi podobná – v drtivé většině důchodci a lidé s nízkými nebo žádnými příjmy. Nostalgie po minulém režimu, a procento lidí, podle kterých „za komunistů bylo lépe“, je tu větší. Jako důvod bych viděl asi to, že devadesátá léta tu byla mnohem divočejší než v ČR (rozkrádalo a tunelovalo se mnohem víc, všude řádila mafie, legálně podnikat bylo v podstatě nemožné a podniky často zaměstnancům ani neplatily), stejně tak sociálně slabým se tu rozhodně žije hůř (průměrný důchod je 10000 rublů, sociální dávky minimální; na druhou stranu například porodné za druhé dítě je čtvrt milionu rublů). Druhým důvodem je to, že Rusové často považují za svou vlast SSSR, a po jeho pádu se jejich vlast výrazně zmenšila, a ztratila značnou část světového vlivu. Pro tak hrdý národ, jako jsou Rusové, je to problém – proto mnoho lidí mává sovětskými vlajkami a přeje si návrat Sovětského svazu, i když s komunistickou ideologií nesouhlasí. Nicméně, současné Rusko má se socialismem velmi málo společného. Ekonomika je tu „tržnější“ než ve většině států Evropy. Zdanění je nízké a je tu rovná daň. Byrokracie je sice mnoho (což je častou překážkou podnikání), ovšem i tak je v mnoha ohledech menší než v EU (nesmyslné předpisy jako je zákaz žárovek nebo přimíchávání biopaliv tu nenajdete). Dále se o politice rozepisovat nechci; ovšem tvrdit na základě sochy Lenina a Marxova náměstí, že v Rusku pořád ještě trvá socialismus, je jako tvrdit, že ČR je v podstatě monarchií, protože v Praze je Karlovo náměstí a socha krále Václava.

Nejčastější mýty a předsudky

O Rusku a Rusech koluje celá řada všech možných mýtů. Některé mají pravdivý základ, některé jsou čistě fikcí. Většinou se jedná o příběhy z 90. let, kdy zde byly podmínky pro většinu lidí téměř neúnosné. Od té doby se ovšem situace velmi radikálně změnila. O jaké mýty se jedná především?

Vysoká kriminalita a agresivní lidé – otázka bezpečnosti je asi hlavním důvodem, proč není Rusko dostatečně atraktivní jak pro turisty, tak pro zahraniční podnikatele a investory. Problém je v tom, že když padl Sovětský svaz, nastal ohromný chaos. V takovém prostředí se samozřejmě velmi daří mafii. Podnikat bylo v podstatě nemožné – pokud jste neodevzdávali dostatečně velké výpalné. Přepadení, krádeže, a další kriminalita, byly na denním pořádku. Ovšem od té doby se situace výrazně změnila. Ekonomická a sociální situace se výrazně zlepšila, práce policie také, a mafie – podobně jako na Západě – pochopila, že je mnohem jednodušší, výnosnější a bezpečnější díky správným kontaktům sosat státní rozpočet, než vydírat drobné podnikatele. Pokud se tedy nechcete ucházet o veřejné zakázky, nemusíte se jako podnikatel nějaké mafie obávat. Podobně je to i s neorganizovanou kriminalitou. Já osobně žiju v akademické čtvrti, která je považována za jednu z nejbezpečnějších, ovšem mnohokrát jsem byl také ve čtvrti, která je považována za kriminální, a nikdy jsem se s žádným sebemenším nebezpečím nesetkal (i když chodit tam v noci po postranních uličkách nebo parcích bych si asi netroufl). Neříkám, že tu kriminalita není – samozřejmě, že vás můžou přepadnout nebo okrást. Ovšem neřekl bych, že by riziko bylo vyšší než v Čechách. Podobně je to i s povahou běžných lidí. Je pravda, že Rusové jsou o poznání horkokrevnější a emocionálnější než Evropané. A je také pravda, že se rádi pohádají, když k tomu mají důvod. Lidé jsou tu prostě zvyklí říkat, co si myslí – a moc neberou ohled na to, jestli se to druhé straně líbí. Ovšem hádkami to také končí, pravděpodobnost, že se tu s někým porvete, tu není vyšší než v Evropě, dokonce bych řekl, že je nižší – lidé jsou tu na hádky natolik zvyklí, že je máloco rozhodí natolik, aby přešli na fyzický boj.

Rusové hodně pijí – to je asi nejzajímavější a nejparadoxnější mýtus, protože je rozšířený i mezi samotnými Rusy. Opět má původ historický – především v 90. letech mnoho lidí díky zoufalé životní situaci propadalo alkoholismu. Z toho vznikl předsudek – a stejně tak velký strašák, který moderní společností obchází. Společnost je v této otázce, podle mého názoru, až paranoidní. Všichni tu mluví o tom, jak se tu hodně pije, a jak je to špatné. Ovšem opak je pravdou. Rozhodně tedy nechci říct, že tu lidé nepijí, ovšem ve společnosti je to silně stigmatizováno. Značné procento lidí tu nepije vůbec, nebo jen výjimečně. Na sociálních sítích se to hemží různými iniciativami typu „Za střízlivé Rusko“, lidé píší o tom, jak budou stavit Nový rok bez alkoholu, a jak jsou na to hrdí. Většina lidí se tu sice ráda napije (a pokud to pořádně „rozjedou“, vypijí toho víc než Češi), ovšem pije se jen na oslavách. Pokud si objednáte k obědu pivo, budou se na vás dívat jako na alkoholika, nebo vám rovnou řeknou, že točené pivo v tuto hodinu ještě není (zajímavé je, že tu k polednímu menu občas vídám zvýhodněné víno, pivo ovšem nikdy). Večeři mnozí pivem zapíjejí, ovšem zdaleka to není pravidlem. Vidět partu urostlých mužů, jak sedí v restauraci a pijí čaj, na to jsem si tu pořád ještě nezvykl. Pokud se tu tedy vyloženě nejde pít, pije se zásadně nealko. Samozřejmě, lidé si tu také rádi zajdou na 2-3 piva, případně do sauny pivo většinou berou také. Ovšem například jsou tu různé kluby deskových her, diskuzní kluby, a další události, během kterých by v Evropě – minimálně někteří – pili pivo nebo víno, tady ne. Je tedy pravda, že pokud se setkáte s extrémem, tak je daleko více vidět – viděl jsem tu lidi v takovém stavu, jako nikde jinde. Ovšem jedná se o naprostý zlomek populace, pokud mám hodnotit většinu, tak se tu pije daleko míň. Jak už jsem říkal, připadá mi, že spousta lidí tu dělá z komára velblouda, mnohdy považuje abstinenci za jakousi společenskou prestiž. Vláda se spotřebou alkoholu bojuje zajímavých způsobem: prodej alkoholu je od 10 hodin večer zakázán. Ovšem v restauracích a barech nalévat smí v kteroukoliv hodinu, navíc v Rusku se obvykle dodržují jen ty zákony, které veřejnost považuje za logické, ty ostatní jsou různě obcházeny. Alkohol tu tedy v supermarketu v noci nekoupíte, ovšem téměř každý menší krámek vám ho prodá pod pultem.

Velké sociální rozdíly a zbídačená většina – znovu se dostáváme do 90. let. Po pádu SSSR, podobně jako v ČSR, proběhl divoký přechod ke kapitalismu, státní majetek byl pochybným způsobem privatizován, na čemž hrstka lidí pohádkově zbohatla, a vznikla třída oligarchů. Ovšem SSSR na tom byl ekonomicky mnohem hůř než ČSSR, navíc se objevily národností problémy, a v kombinaci s prudkou ruskou povahou vznikl smrtící koktejl, takže legálně vydělat slušné peníze nebylo v podstatě možné. Odtud pochází mýtus o skupině oligarchů a neexistující střední vrstvě. Ovšem od nástupu Vladimira Putina k moci udělalo Rusko velký pokrok. Malé a střední podnikání tu normálně funguje (podnikatelé se samozřejmě potýkají s celou řadou problémů jako kdekoliv jinde, ale z mafie už strach mít nemusí). Životní úroveň se tu velmi různí, střední vrstva tu existuje, a je dostatečně početná. O cenách jsem již psal, jen dodám, že lidé tu na jídlo do restaurace normálně chodí, a bary jsou po večerech plné (a to je v nich alkohol dražší než v Čechách). Auta tu lidé mají sice starší a levnější než v Praze, ovšem od nějakého menšího českého města se tu vozový park neliší. Nezaměstnanost je tu malá – v Novosibirsku to bylo podle statistik 4,4%, v celém Rusku pak 5,8% (a pokud vím, i tito lidé načerno pracují – maximální možná podpora v nezaměstnanosti je totiž pouhých 4900 rublů, za což se opravdu přežít nedá). O cenách jsem již psal. Průměrná mzda je potom 33 tisíc rublů v Novosibirsku, něco přes 29 tisíc v Novosibirské oblasti. V Moskvě je to dokonce 60 tisíc, ruský průměr pak 32 tisíc. Ovšem pozor: veškeré částky jsou po zdanění, na rozdíl od ČR, kde se průměrná mzda uvádí jako hrubá (navíc je potřeba připočíst i neoficiální příjmy – i když daňové úniky existují asi všude na světě, daňová disciplína Rusů je nižší než u Evropanů, takže tu spousta lidí dostává peníze „na ruku“). Ať si tedy každý udělá obrázek sám; mě připadá, že životní úroveň (myšleno materiální) zde není výrazně lepší nebo horší než v Evropě. Ani sociální nůžky tu nejsou otevřené víc.

V této souvislosti mě napadá ještě jedna věc, a to rozdíly mezi městem a vesnicí (často se mluví o zaostalých ruských vsích). Já sám jsem zatím na žádné ruské vesnici nebyl, takže to nemohu posoudit z vlastní zkušenosti. Ovšem z toho, co vím, bych řekl asi toto: urbanizace je proces, který probíhá všude na světě. Města se budou vždy rychleji rozvíjet. Evropské vesnice také žádný reálný potenciál k rozvoji v drtivé většině nemají, mezi stálé obyvatele patří především důchodci, rentiéři, nebo lidé, kteří za prací dojíždějí do okolních měst (zkuste si na vesnici najít slušnou práci...). Navíc – musíme brát v úvahu geografii. Vesnice v moskevské oblasti se od té evropské asi moc lišit nebude. Asijská část Ruska je ovšem osídlena velmi řídce. Ano, tam zřejmě existují vesnice, kde ani nevědí, že skončil Sovětský svaz, nebo ani to, že vůbec kdy existoval. Ovšem – jak se má taková vesnice rozvíjet, jestliže v okolí 100 kilometrů není jediné město? Měl by snad stát zakročit, a tyto vesnice „civilizovat“ násilně? Samozřejmě, pokud má někdo ambice přestěhovat se do města za lepším, má tu možnost. Ovšem drtivá většina obyvatel těchto „zaostalých“ vesnic by neměnila – mají svůj životní styl, nikomu nevadí, a stát je nechává na pokoji. Navíc se zde často jedná o kulturní záležitost: Rusové žijí buď v evropské části, nebo v průmyslových městech na jihu. Na severu Sibiře (pokud nepočítám místa, kde se těží suroviny), žijí pouze původní obyvatelé se svým specifickým životním stylem. Takže ano, jsou zde místa, která jsou opravdu „necivilizovaná“. Ovšem podsouvat to jako důkaz o necivilizovanosti Ruska je buď neznalost, nebo manipulace. Drtivá většina obyvatel tu žije ve městech, a v nich se životní úroveň, jak už bylo uvedeno, od Evropy příliš neliší.

Po ulicích se procházejí medvědi – ač má Rusko ve znaku orlici, medvěd se dá považovat za národní zvíře. Reálnou šanci jej potkat tu ovšem (mimo ZOO) nemáte. Samozřejmě; to, že by bylo možné potkat medvěda přímo ve městě, si asi nikdo doopravdy nemyslí. Ovšem často panuje představa, že zajedete za město do lesa, a tam běhají medvědi stejně často, jako v Čechách srnky. Medvědi pochopitelně v ruské tajze žijí, a není jich málo. Ovšem nacházejí se daleko od civilizace. Pokud byste chtěli nějakého vidět, museli byste jet třeba 100 kilometrů hluboko do lesa, ovšem tam se autem nedostanete, a pěšky je to nereálné. Takže, pokud chcete vidět medvěda na vlastní oči, nezbývá vám nic jiného, než zajít do ZOO, jako kdekoliv jinde. Na druhou stranu, je to asi tak lepší.

Počasí

Ruská zima je předmětem mnoha příběhů, historických událostí, i vtipů. Jak je to s ní doopravdy? Rusko je velká země, takže obecně se dá říct jen velmi málo. Je tu evropská část (kde se klimat od zbytku Evropy nijak neliší), teplé přímořské oblasti (Krasnodar, Vladivostok, ostrov Sachalin) nebo rozlehlý a nehostinný sever, kde mrzne po celý rok, nejsou tam ani cesty, takže se tam dostanete pouze vrtulníkem. Z vlastní zkušenosti mohu popsat pouze počasí v jižní Sibiři (Novosibirsk + všechna města v podobném pásmu).

Klimat je zde typicky kontinentální – tedy proměnlivější a sušší. V létě je tu dostatečně teplo – někdy až 30 stupňů (ovšem takové počasí vydrží sotva měsíc). Mrznout začíná relativně brzy – mnohdy už v říjnu. Toto období je velice nepříjemné, protože sníh střídavě padá, mrzne, taje, a chodníky jsou extrémně kluzké (i když se tu chodníky poctivě odklízejí a solí, často to prostě nestačí (navíc chodit po sněhu je častokrát bezpečnější, než pokud se odklidí, a zůstane tenká vrstva ledu), navíc na mnoha místech chodníky prostě nejsou). Samotná zima potom není nic strašného. I když tato zima byla velice mírná (mráz pod 30 stupňů tu byl pouze 2 dny v listopadu (překvapivě) a 2 dny v lednu, pod 20 stupňů také zřídka, většinou se teploty pohybovaly okolo -15, občas i nad -10), myslím, že by mi nedělalo problém přežít ani čtyřicetistupňové mrazy, které tu jsou sice málokdy, ale přesto bývají. Díky suchému klimatu tu totiž není mráz tak vtíravý, také tu mnohem méně často sněží (i když sníh nemá šanci roztát, takže ve výsledku je ho tu mnohem víc). Stejně tak vítr tu není tak silný – proto je tu pocitově o cca 10 stupňů více, než v Čechách. Samozřejmě, musíte se obléct o něco tepleji. Obyčejný kulich vám nestačí, ale v čepici s kožešinou přežijete i ty nejhorší mrazy. Chodil jsem tu v dost tenké šále, teplých rukavicích, a kožichu, pod kterým jsem měl ještě jednu tenčí bundu (ovšem kožich rozhodně není nutný, naopak jsem tu byl výjimkou; prostě to chce mít mezi svetrem a teplou bundou ještě jednu vrstvu navíc). Měl jsem připravené i horské kalhoty, ovšem ty jsem si oblékl pouze přes společenské kalhoty, ve kterých bych opravdu nevydržel, jinak jsem chodil pouze v džínech, a stačilo to. Normální zimní obuv tu také bohatě stačí (i když se tu do extrémních mrazů dají koupit „valenki“), ovšem doporučuji si do podrážek nechat namontovat protiskluzové součástky – já jsem tak neudělal, a několikrát jsem upadl. Zima končí zrovna v tomto období, na přelomu března a dubna. V Novosibirsku je to asi nejnepříjemnější období, protože veškerý sníh začíná tát, odkrývá se vše, co se v něm přes zimu nashromáždilo, a na ulicích se tvoří louže. Zvlášť tady v Akademgorodku, kde na spoustě míst chybí chodníky, a obvykle se chodí po lesních cestách. Lidé tu běžně chodí v holinách. Naštěstí toto období netrvá dlouho, až všechno roztaje, cesty se zase vrátí do normálu.

To bude zatím vše, pokud mě ještě něco napadne, napíšu o tom v dalším příspěvku, nicméně zatím to nemám v plánu. Na doplňující otázky rád odpovím v diskuzi.

Autor: Lukáš Kubalík | úterý 14.4.2015 20:36 | karma článku: 39.36 | přečteno: 9475x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 62 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 5.14 | Přečteno: 83 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 496 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 236 | Diskuse
Počet článků 7 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4783

Rodilý Pražák, v současné době žijící na jihu Sibiře, ve třetím největším ruském městě - Novosibirsku. Libertarián, konzervativec a panslavista, tedy zastánce jednoty a bratrství mezi Slovanskými národy

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...